Něco z našeho života s jezevčíky....

Vzniku této stránky předcházelo mnoho let strávených s dlouhosrstými jezevčíky.

Prvním byl Valdík, kterého následoval první "papírový", Argo z Logrů. Ten byl společně s českým fouskem Alanem využíván mým otcem v myslivecké praxi. Pak si k nám našel cestu Borek a dožil se krásných čtrnácti let. Po několikaleté pauze jsme od kamaráda dostali malý zrzavý uzlíček, a to byl Eda, po němž jsme pojmenovali naši chovatelskou stanici.

Edu jsme měli 11 let, vyrostl spolu s našimi dětmi, a stejně jako ony nebyl vždy jen vzorný. Majitelé slepic i koček v našem okolí by mohli hovořit, stejně jako cyklisté a listonošky, kteří si jeho přízně užili ažaž. Také se stal naším nepostradatelným společníkem při golfových procházkách i při zimních radovánkách. Když onemocněl a v jedenácti letech nás opustil, byli jsme jako opaření, ale hned jsme věděli, že tuto ránu zacelí zase jedině pejsek.

Fešáka Arona, našeho prvního hlaďáka, jsme si přivezli z východních Čech, ale majitele jeho předků jsme našli v našem kraji. Tak jsme se seznámili s majitelkou Aronova dědečka - prvního Interšampiona práce i krásy Golema z Hory Lejškova - Evou Zykánovou, a především s chovateli Golema i dalších nádherných pejsků, manželi Dousko-Pešicovými, kterým vděčíme za rady, pomoc i přátelství. Z jejich chovu pochází i naše fena Oki z Hory Lejškova, čokoládová krasavice a úžasná nornice, která nám dělá jen radost a jsme na ni ohromně pyšní.

Dalšími odbornicemi, které nás inspirují, nikdy jim není zatěžko poradit nebo pomoci, a které nás v práci s jezevčíky také hodně ovlivnily, jsou Dana Hájková a Lenka Fairaislová. Všem zde jmenovaným děkujeme za rady a pomoc při výcviku, výchově, uchovňování, vystavování i absolvování loveckých zkoušek našich pejsků.

Manželé Durčákovi, 20.1.2014, Písek